CORACLES... KOŠE NEBO LOĎKY?

Plavidla thuyen thung na jihu Vietnamu mají pro plavbu na moři na první pohled zcela nesmyslný kulatý tvar. Vypadají skutečně jako veliké kulaté košíky. Podobné loďky potkáte dodnes ještě v některých oblastech Indie, Iráku, Tibetu. V Evropě se malé lehké čluny používaly ve Walesu, Skotsku, Irsku, odtud jejich název coracles, cca ze 16. stol.

Vietnamské tradiční thuyen thung se vyráběly ze štípaného bambusu, vysušeného na slunci a ohýbaného. Košo-lodě z něj byly doslova upleteny. Těsnění se řešilo dehtem a kokosovým vláknem. Jako na všech oblastech současného života ve Vietnamu se i na vzhledu coracles podepisují nové technologie. Vyrábějí se z plastů, sklolaminátů, a často doplňují vestavěným motorem. S ním se při plavbě ještě více projevuje nepochopitelný tvar plavidla. Na druhou stranu mají ale velkou výhodu, jsou lehké, a proto se i při velkých vlnách pohybují po hřebenech, relativně stabilně. Navíc velká část vietnamského pobřeží nemá zálivy, přístavy, a lehké coracles lze poměrně snadno při nepřízni počasí vytáhnout na břeh. 

K pohybu košo-lodí se používá jediné pádlo, se kterým je potřeba velmi dovedně manipulovat. Není to jednoduché, protože košo-loď má pochopitelně tendenci se stále točit. O to zajímavější je pozorovat, jak je dovedně dokáží používat nejen starší vietnamští pánové, ale také starší vietnamské dámy! Ony to ty vietnamské ženy vůbec s loďkami nejrůznějších typů výborně umí. Ať jde o loďky u jeskyní na řece Ngo Dong, kde většinu lodiček ovládají ženy veslující nohama, v zátoce Ha Long u plovoucích vesnic, v deltě Mekongu na plovoucích trzích o long tail boats, ve spleti úzkých kanálů delty o rowing boats, nebo právě o coracles. 

Proč ale vlastně takový tvar, proč jsou už v běžném životě k vidění prakticky jenom v Indočíně a téměř se s nimi nesetkáte jinde na světě? Jde o jednu ze stop po francouzských kolonialistech. Říká se, že ti prý byli horší kolonizátoři než jakékoliv jiné národy. Dřeli místní obyvatelstvo z kůže, pokoušeli se zdanit téměř vše, včetně rybářských lodí. Daně byly obrovské a tak Vietnamci museli hledat řešení. Jakkoliv se o Asiatech obecně tvrdí, že nejsou kreativní, v tomto případě se to nepotvrdilo. Ze strachu o jediné možné živobytí v přímořských oblastech, rybaření, vznikl nápad uplést maxi-košík a posadit jej na vodu. Rybáři tvrdili, že se nejedná o loď, ani o člun, ale pouhý maxi koš, a proto nemůže být zdaněn jako rybářská loď. A ačkoliv se to zdá, vzhledem k ostatním událostech z doby francouzské kolonizace Vietnamu, neuvěřitelné, kolonizátoři coracles skutečně nakonec nezdanili. 

Přesto, že ty moderní sklolaminátové coracles jsou mnohem praktičtější, s těmi pletenými bambusovými odchází pomalu do nenávratna zase další kousíček tradičního Vietnamu.