KDYŽ ZEMŘEL KRÁL...TICHO V ZEMI ÚSMĚVŮ

Jaké to bylo, když zemřel milovaný král? Thajsko je zemí, v níž má monarchie hluboký význam a kde král není jen hlavou státu, ale také duchovním symbolem a otcem národa. Když v říjnu 2016 zemřel král Ráma IX., nejdéle vládnoucí monarcha v thajské historii, zemi zahalil smutek, jaký si je jen stěží možno představit. Celý národ truchlil… nejen v královském paláci, ale i v ulicích, od Bangkoku až po nejodlehlejší provincie. Král Bhumibol Adulyadej, známý také jako Ráma IX., vládl Thajsku více než 70 let, konkrétně od 9. června 1946 až do své smrti 13. října 2016.

Měla jsem tu čest, vidět ztichlé Thajsko na vlastní oči, zažít tu neskutečnou proměnu Země úsměvů. Do Thajska jsem přiletěla jen tři dny po úmrtí panovníka. Vlastně jsem tenkrát hodně váhala, jestli vůbec máme letět. Věděli jsme, že to bude úplně jiné než všechny naše předchozí cesty (létáme do této nádherné země pravidelně, opravdu celá desetiletí a to asi rozhodlo). Jakýsi vnitřní pocit, že… nevím, jak ten pocit tady přesně popsat, nazvat, aby to neznělo pateticky… snad že bychom měli jet a spolu s našimi známými prožít ty těžké chvíle, když nám Thajsko do té doby nabídlo tolik úžasných zážitků.

Okamžitě po oznámení královy smrti Thajsko vstoupilo do oficiálního ročního smutku. Většina obyvatel začala spontánně nosit černé nebo bílé oblečení jako vyjádření respektu. Obchody, úřady i běžní lidé nabízeli zdarma černá trička těm, kteří si je nemohli dovolit. V Bangkoku u několika chrámů stály sudy s černou barvou, kde místním barvili zdarma bílá trička na černá. I farangům (cizincům), pokud si byli ochotni vystát nekonečné řady.

Ne všichni turisté byli ochotni se podřídit černo-bílému smutku, ale ti, kteří svou úctu zesnulému panovníkovi prokazovali, byli místními lidmi velmi oceňováni. Na každém rohu se nabízely zdarma taky malé černé stužky, které si lidé mohli připnout jako projev sounáležitosti na své civilní oblečení. Plakáty s portrétem zesnulého krále se objevily na každém rohu a v ulicích visely černé stuhy jako symbol smutku.

V prvních dnech po smrti krále mířily davy Thajců do Královského paláce, aby se poklonily jeho památce. Mnozí cestovali stovky kilometrů, aby se mohli účastnit smutečních obřadů. Ulice kolem paláce byly zaplněné lidmi, kteří v slzách zpívali hymnu na počest svého panovníka. V celém Thajsku probíhaly různé pietní akce… od buddhistických ceremonií v chrámech až po veřejná shromáždění, kde se lidé společně modlili za klid královy duše. V televizi a rádiu byla zrušena běžná zábavná vysílání a nahrazena dokumenty o králově životě a jeho zásluhách.

Thajsko, běžně plné rozmařilého veselí, hudby a ruchu nočního života, se na dlouhou dobu ponořilo do neobvyklého ticha. V Bangkoku a dalších městech byly uzavřeny bary, kluby a mnohá obchodní centra omezila provoz. Turisté, kteří v té době navštívili Thajsko, byli svědky nevídané proměny… město bylo tišší, lidé zdrženlivější a uctivější. I běžná komunikace byla jiná. Lidé mluvili tišeji, byli ohleduplnější a na veřejnosti bylo cítit hlubokou sounáležitost. Thajská společnost se semkla v jednom velkém smutku a každý chtěl nějakým způsobem vyjádřit svou úctu k zesnulému králi.

Král Bhumibol Adulyadej, Ráma IX., zanechal zemi rozsáhlý odkaz, nebyl jen politickou figurou, ale také symbolem jednoty a stability. Jeho smrt vyvolala obrovský smutek, ale také připomenutí jeho celoživotního díla. Během následujících měsíců se po celé zemi konaly vzdělávací akce o jeho projektech, o jeho filozofii "dostatečného hospodářství" a o jeho přínosu pro thajský lid.

Král Ráma IX. byl člověk mnoha talentů, jehož osobní angažovanost a zájmy rezonovaly s obyčejnými občany. Kromě oficiálních povinností se intenzivně věnoval rozvoji zemědělských a vodohospodářských projektů, které měly za cíl zlepšit životní podmínky venkovských komunit.

Jeho slavné královské projekty se zaměřovaly na inovativní zemědělství, udržitelné využívání vodních zdrojů a podporu venkovských oblastí. Král, který byl také nadšeným hudebníkem a milovníkem umění, se často sám zapojoval do hudebních aktivit, zejména jazzových koncertů a podporoval tradiční thajské řemeslné techniky a kulturní dědictví. Tato neotřesitelná blízkost k lidem a jeho praktická angažmá byly jedním z hlavních důvodů, proč byl tak hluboce oblíbený.

Smrt krále Rámy IX. byla pro Thajsko historickým okamžikem, změnila atmosféru v celé zemi. Pro cestovatele, kteří v té době Thajsko navštívili, to byl výjimečný zážitek… vidět národ v hlubokém smutku, ale zároveň i v obrovské jednotě. Ještě dnes mi při vzpomínce na tu atmosféru naskakuje husí kůže. Naše tehdejší cesta zahrnovala plánované pobyty v několika, od sebe velmi vzdálených lokalit, ale pocit sounáležitosti byl stejně silný všude, napříč celou zemí. Připomínka toho, jak hlubokou úctu mohou lidé chovat ke svému panovníkovi, jak silné pouto může existovat mezi vládcem a jeho lidem. Zpětně jsem nesmírně vděčná, že jsem mohla něco tak unikátního zažít osobně, velmi vděčná.