KIMONO... HEDVÁBNÁ KRÁSA

Japonské slovo kimono znamená v přesném překladu oděv, šat. Tradiční materiály pro výrobu kimon byly hedvábí, hedvábný krep nebo brokát a saténové tkaniny. Moderní kimona, široce dostupná a mnohem jednodušší na údržbu, jsou dnes vyráběna z umělého hedvábí, bavlněného saténu, polyesteru a dalších syntetických materiálů. Existují také tzv. letní kimona, yukata, která jsou hojně využíváná během letních festivalů a poskytována návštěvníkům v onsen (lázně u horkých pramenů) a ryokan (tradiční hotýlky).

• Základním střihem je tvar T, který sahá až po kotníky.
• Vždy se překládá levá strana přes pravou (s výjimkou oblékání mrtvých při pohřbech).
• Kimono se upevňuje pásem obi, vázaným vzadu.
• Nezbytností je tradiční obuv, dřeváky geta, případně sandály zóri a ponožky tabi, u nichž je palec oddělen od ostatních prstů.
• Velikosti kimon jsou rozdílné jen pro muže, pro ženy jsou všechna kimona stejně velká a pro jednotlivé dámské postavy se přizpůsobují pouze zahýbáním a skládáním. Dámská kimona by měla být cca o 20 cm delší než postava ženy. U mužských kimon se přebytečná látka v pase zapošívá.
• Tkané vzory a opakující se motivy na celé ploše kimona jsou prováděny technikou júzen i šablonami a používají se pro kimona neformální.
• Naopak formální kimona mají motivy malované volným stylem po celém povrchu nebo kolem kraje.
• V období Heian měla kimona až 12 barevně rozličných vrstev, přesných názvů a vzorů. Dnes má kimono obvykle jen jedinou spodničku. Motiv na kimonu napovídá, pro které období roku je oděv určen.
• Stará kimona se recyklují... pro děti, pro opravy jiných kimon, výrobu doplňků, kabelek, krabiček k čajovému obřadu. Nejzkušenější řemeslníci kdysi dokonce pracně vytahovali jednotlivé hedvábné nitě ze starých kimon a používali je k výrobě recyklované příze.
• Proces čištění kimon býval dříve velmi složitý, kimono se totiž před každým čištěním muselo, samozřejmě ručně, rozpárat na části a po vyčištění znovu ručně sešít. Tento postup se nazývá arai hari.
• Také skladování kimon bylo složitým procesem. Postupy stanovovaly přesný způsob, jak kimono skládat, aby nedošlo k jeho zmačkání. Kimona se skladovala v papíru a v krabicích. Před i po každém nošení se kimona musela důkladně vyvětrat. Vyvětrání bylo nezbytné také před sezonním uložením.
• Stejně jako byla dříve jsou i současná kimona velice drahá. Dámské základní kimono stojí min. 10.000 USD, kompletní s doplňky přes 20.000 USD. Velice nákladnou součástí kimona je samotný pás obi. Překrásná kimona se dědila a byl v nich uložen obrovský majetek. Je proto více než pochopitelné, že došlo-li v okiya, tedy domě gejš, k požáru, první, co se gejši snažily zachránit byla právě kimona.
• Kimona dnes nosí zástupci tradičních profesí např. kněží, gejši, lidé věnující se tradičním japonským uměním... čajovému obřadu, ikebaně, kaligrafii.
• Běžní Japonci si kimono oblékají při formálních a výjimečných příležitostech (svatby, pohřby, významné svátky, promoce), ale také při určitých druzích sportu, např. kendó nebo sumó. Sumó zápasníci musejí oblékat kimona povinně, kdykoliv se objeví na veřejnosti.
• Po celém Japonsku existují kluby "kultury kimona". Zájemci se zde naučí jak správně vybrat vzory a látky tak, aby odpovídaly ročnímu období a konkrétní příležitosti, učí se ladit doplňky a díly, vrstvit, vybírat a vázat pásy obi.
• Pro turisty jsou připravená kimona v mnoha specializovaných půjčovnách, kde si je můžete za velmi přijatelnou cenu pronajmout. Navíc při oblékání získáte privátní přednášku o jednotlivých částech a účelu oděvu. Také lepší hotely nabízejí možnost zúčastnit se za poplatek různých aktivit např. čajového obřadu v zapůjčených kimonech.