MANEKI NEKO... ANEB JAPONCI JSOU KOČIČÍ NÁROD

V Japonsku jsou lidé kočkami fascinováni. Proto zde najdete celou řadu kočičích kaváren (na tomto místě se sluší připomenout, že zde mají také kavárny s mini prasátky nebo dokonce s ježky), klidnou tokijskou rezidenční kočičí čtvrť Enoshima, kočičí jídelny, cukrárny, kočičí park hned vedle císařského paláce a dokonce kočičí chrám.

Hvězdný kočičí fotograf Satoru Tsudo, proslulý celosvětově snímky nameneko, obléká a instaluje živé kočky do pitoreskních obrazů. K těm nejznámějším a nejprodávanějším patří jeho plakáty a pohlednice se živými kočkami v oblečcích a pozicích členů motorkářských gangů nebo rock´n roll kapel. Není bez zajímavosti, že dříve Satoru Tsudo kočky bytostně nesnášel, ale poté, co si na konci 80. let přinesl domů čtyři nalezená koťata, začal se o ně starat, vychovávat je jako pravá kočičí máma a pozorovat jejich chování, svůj vztah k těmto tvorům radikálně změnil.

Zajímavý je také příběh kočičího ostrova Tashirojima, na kterém žije více koček než lidí a psům je zde vstup přísně zakázán. Kočky byly na ostrov původně přivezeny rybáři pro hubení škůdců na morušových farmách, ale prý pomáhaly rybářům předpovídat svým chováním počasí a tím také tah rybích hejn, takže vztahy mezi rybáři a kočkami se rychle rozvinuly, až přerostly v oboustrannou lásku a uctívání koček.

Co ale v Japonsku rozhodně nemůžete přehlédnout, jsou, tradičně keramické, sošky tzv. vábících koček. Maneki neko v rozličných provedeních, velikostech a barvách, umístěné u vchodů do obchodů, restaurací i heren pachinko, lákají zákazníky. Jejich tradiční výroba probíhá ručně v malých dílnách. Můžete si dokonce nechat vyrobit vlastní maneki neko podle svých skutečných kočičích domácích mazlíčků.

Maneki neko jsou symbolem prosperity a štěstí. Bílé přinášejí peníze, červené ochraňují před nemocemi a černé zahánějí zlé duchy. Sošky jsou ve vzpřímené poloze a mají zvednutou přední tlapku, některé jí dokáží i mávat, což je v Japonsku výrazem pozvání. Zvednutá pravá tlapka přináší finance, levá má přitáhnout zákazníky. Každá má ale na krku červený obojek opatřený malou rolničkou. Chcete-li tento milý a originální suvenýr přivézt svým blízkým, vyhledejte některý z obchodů "Vše za 100 jenů". Koupit je můžete často také na stáncích u chrámů a svatyní.

Extra příběhem je ovšem příběh železniční stanice Kishi s kočičí přednostkou, která zachránila místní železniční byznys a přinesla prosperitu celé obci. Personál nádraží adoptoval toulavou kočku, pojmenoval ji Tama a v roce 2007 jmenoval čestnou přednostkou stanice. Z kočky se rychle stala celebrita, za kterou byli japonští turisté ochotni jezdit. Tím přinesla znovu příjmy a záchranu zapomenuté nádražní stanici dráhy Wakayama.

Zvíře, jehož jméno znamenalo v překladu poklad nebo také duch, dostalo železničářskou čepici ušitou na míru, posedávalo u pokladny a vítalo, nebo se loučilo, jak si kdo představoval, s cestujícími. Tama se dožila 16 let, o jejím úmrtí informoval dokonce deník The Daily Telegraph... bez komentáře, nevěřící čtenáři si jistě najdou video na webu.