OBENTÓ… HISTORIE JAPONSKÉHO MENU V KRABIČCE

Obentó, nebo také bentó, krabička s jídlem, je dnes součástí každodenního života Japonců. Putuje s nimi do škol, do zaměstnání, na výlety, i speciální akce, například jarní hanami pikniky pod rozkvetlými sakurami.

Historie obentó je dlouhá a během staletí prošel jejich obsah mnoha proměnami. Na počátku byla základem každé krabičky rýže. Japonská odrůda rýže, tzv. japonica, je totiž velice chutná i po vychladnutí a také ostatní ingredience jsou připravovány s vědomím, že budou konzumovány za studena.

Počátky krabiček s jídlem vystopovali historikové až do 12. století. Jednalo se o tzv. hoši-ii, uvařenou a následně vysušenou rýži, kterou bylo možné vzít na cesty, a před jídlem ji znovu zvlhčit do poživatelného stavu.

Obentó podobné tomu současnému je známo z období Edo (1603-1867). Již tehdy si poutníci na cesty brávali jednoduchá jídla v krabičkách. A tehdy také vzniklo tzv. hanami bentó (pro pikniky pod rozkvetlými sakurami) nebo makuno uči bentó (divadelní bentó, konzumované během dlouhých přestávek divadelních představení). V tehdejších krabičkách bývaly rýžové bochánky onigiri, nakládaná zelenina cukemono, plátky lotosového kořene, houby, jedlé kaštany i mořské plody.

Krabičky bývaly v té době lakované a velice bohatě zdobené. Lidé tak upozorňovali na své společenské postavení. Aristokracie důsledně dbala nejen na luxusní krabičku, ale také na její luxusní obsah. V období Meidži (1868-1912) se s rozvojem železnice stalo bentó nezbytnou součástí pohodlí každého cestovatele. Vznikl ekiben (krabička bentó z nádraží). Ten úplně první ekiben byl prodán při slavnostním otevření nové linky mezi tokijskou stanicí Ueno a stanicí Ucunomija v roce 1885.

Připravit krabičku správně není jednoduché. Obentó musí nabídnout především vynikající chuť, poutavý vzhled a barevnou přitažlivost. Zároveň musí být sestaveno tak, aby mělo výživovou hodnotu a podle tradičních pravidel by mělo také obsahovat pět základní barev, zelenou, červenou, žlutou, bílou a hnědou/hnědočernou. Zelená je uklidňující, dává vyniknout ostatním pokrmům. Zelené listy bambusu nebo šiso se proto často používají jako oddělovače. Při pohledu na červené pokrmy se strávníkům začnou sbíhat sliny. A hnědá barva dodá pokrmu kompaktnost a eleganci. Obentó opravdu často působí jako umělecká díla.

Správně poskládat jídlo do krabičky je umění. Jídlo se musí skládat od největšího po nejmenší, zachovávat uspořádání rýže - hlavní jídlo (maso/ryba) - vedlejší jídlo (vajíčko) - a ostatní pro vyplnění prostoru (třeba nakládaná zelenina cukemono). Na omáčky se používají malinké lahvičky nebo kelímky a na oddělení potravin různé zelené listy. Při přípravě je nutno dodržovat hygienická pravidla, aby nedošlo ke kontaminaci bakteriemi. Jídlo je do krabiček třeba vkládat naprosto čistými hůlkami a krabičku zavřít až když je vše opravdu vychladlé.

Muzeum obentó se nachází ve 2. patře obchodu Hanbey Fu v Kjótu, www.hanbey.co.jp/store