O JÍDELNÍCH HŮLKÁCH... VELKÉ PŘÍBĚHY MALÝCH DŘÍVEK...

Vcházíte do asijské restaurace, usedáte ke stolu, vybíráte z menu, čekáte na vybraný pokrm a při tom zcela mechanicky berete do rukou povětšinou jednoduchý papírový obal s jednorázovými jídelními hůlkami. Než je rozlomíte, chvíli si s nimi pohráváte.

Každý je zná, každý je už někdy použil, ale málokdo přemýšlí nad tím, jak vznikají, kolik se jich ročně spotřebuje, jak se mohou lišit, jaká jsou tabu při jejich používání. A přitom tato malá dřívka mají kolem sebe tolik velkých příběhů.

Jaká je jejich historie? Verze jsou různé... třeba, že před asi 5000 lety v Číně, kdy se jídlo vařilo ve velkých kotlích, si nedočkavci ulamovali ze stromů větvičku, pomocí které jídlo z kotle vybírali. Později přišli na to, že dvěma větvičkami to jde pohodlněji a tak... vznikly jídelní hůlky. Nebo... že s rostoucí populací, zmenšováním životního prostoru a nedostatkem paliva začali lidé krájet potraviny na malé kousky, které se tím pádem rychleji uvařily a šetřila se energie. Bylo nezbytné vynalézt nějaké jídelní náčiní pro konzumaci takto upravených potravin, hůlky sloužící k jídlu. V čínské kultuře stolování mají velice důležitou roli, používají se jako jídelní příbor již více než 3000 let.

Novodobá historie těch nejznámějších jídelních hůlek, jednorázových, rozlomitelných, má svůj původ v Japonsku, od roku 1878. A rozlomitelné byly navrženy záměrně. Proč? Japonci jsou obecně velice citliví na čistotu a bezpečí, proto v restauracích vždy raději sáhnou po jednorázových hygienicky balených hůlkách, protože tak mají naprostou jistotu, že je před nimi nikdo jiný nepoužil.

Možná jste někdy zaslechli, že spojená část se má odlomit vcelku a použít jako stojánek pod hůlky. Ale pravda to není, jediným důvodem je skutečně hygiena. Stojánky na hůlky si můžete vyrobit sami z jejich papírového obalu, pokud tedy nejsou v restauraci na stolech keramické, dřevěné nebo kovové. Restaurace je většinou používají z levnějších materiálů, protože bojují s tím, že si je hosté často mají tendenci odnášet domů jako suvenýry. Ale v domácnostech nejsou výjimkou stojánky ze stříbra. Jinak si tento skladný a originální suvenýr můžete třeba v Japonsku koupit ve všech 100jenových obchodech, nabídka je nepřeberná.

Hygiena na prvním místě je jistě žádoucí, ale na druhou stranu používání jednorázového jídelního náčiní přináší opravdu závažné problémy životnímu prostředí. Jen v samotném Japonsku se ročně spotřebuje přes 24 miliard párů jednorázových jídelních hůlek, tj. 200 párů na osobu. Mimochodem... podobné ekologické problémy přináší Japonsku také zvyklost balit veškeré dárky, a nákupy vůbec, i do několika vrstev papíru. Zodpovědní a disciplinovaní Japonci si to sice dobře uvědomují, ale tradičních způsobů balení se vzdát nechtějí. Je to velké japonské dilema, tradice nebo ekologie. V případě hůlek se v Japonsku v posledních letech rozmáhá koncept proti plýtvání a uvědomělé šetření životního prostředí, tzv. maihashi = moje hůlky. Uvědomělí Japonci si nosí sebou do práce, do restaurací, na výlety vlastní pár jídelních hůlek.

Spotřeba jídelních hůlek se samozřejmě netýká jen Japonska, ale téměř všech asijských zemí. V Číně spotřebují za rok 45 miliard párů, na jejichž výrobu padne ročně 4 miliony stromů. Hůlky mohou být ze dřeva, z bambusu, z kostí, z kovu i z plastů. Čínské, korejské a japonské hůlky se od sebe liší. Ty čínské jsou spíše delší, japonské kratší a subtilnější, a jedině korejské jsou ploché a vyrobené z kovu. Nejčastější jsou ale všude ty bambusové. Nejlevnější materiál, který se dá snadno štípat, odolává vysokým teplotám, nemá žádnou znatelnou vůni ani chuť. Dříve se používalo také dřevo santalové, týkové, borovicové nebo cedrové, i kosti. Bohatí lidé si nechávali vyrobit hůlky z drahých materiálů, stříbra, slonoviny, nefritu nebo zlata. Dnes se vyrábějí také z plastů.

V Číně se údajně používaly v dynastické době stříbrné hůlky, které měly sloužit k odhalení otráveného jídla. Věřilo se, že pokud by byl přítomen jed, hůlky vlivem chemické reakce zčernají. Dnes už se ale ví, že stříbro na arsen nebo cyankáli nereaguje, a naopak může měnit barvu při kontaktu třeba se zkaženými vejci, cibulí nebo česnekem.

Pár zajímavostí...

• Je vědecky prokázáno, že při používání jídelních hůlek se pohybuje asi 30 kloubů a 50 svalů.
• Asijské kuchařky si vystačí při přípravě jídla vlastně jen s velkým ostrým sekáčkem, hůlkami určenými pro samotné vaření a nůžkami. Hůlky pro vaření jsou asi dvakrát delší a silnější než ty pro samotnou konzumaci pokrmů a jsou z přírodního dřeva. Používají se pro míchání a manipulaci s potravinami v hrncích a pánvích během tepelné úpravy jídla. Co se nůžek týká, nebuďte překvapení, když pro rozdělení jídla na jednotlivé porce budou u stolu použity nůžky. Nůžky se hodí třeba... na stříhání grilovaného masa, závitků nebo rýžových nudlí.
• V Asii bývají užívány jako testovací nástroj při náboru dělníků do jemného strojírenství a elektroniky. Testování je založeno na schopnosti dělníka roztřídit pomocí hůlek např. barevné korálky, navléct nit do jehly, rozdělit součástky do přihrádek.
• Hůlky mohou posloužit také jako zbraň. Některá bojová umění používala hůlky jako improvizované zbraně. Vržená hůlka, zejména ta kovová, má neočekávaně vysokou průraznou sílu a dokáže způsobit smrtelná zranění.
• Polévku hůlkami? Proč ne. Japonci ji servírují v miskách. Polévku si hůlkami zamíchají a pak posouvají větší kousky zeleniny, nudlí, brambor k ústům. Během jídla ji pijí a hlasitě srkají, což je v této zemi společensky přípustné. Mnozí Japonci dokáží sníst polévku rychleji hůlkami než my lžící.

Etiketa stolování a používání hůlek se v jednotlivých asijských zemích malinko liší. Přesto neuděláte chybu, když zachováte pár hlavních zásad a doporučení...

• jste-li v Koreji, jezte rýži lžící, ne hůlkami, těmi se tam konzumují pouze přílohy,
• jste-li v Japonsku, pusťte se i do polévky hůlkami,
• jste-li v Thajsku, nežádejte hůlky, Thajci jedí lžící a vidličkou, nůž se nepoužívá,
• jste-li ve Vietnamu, nevynechejte možnost navštívit továrnu na výrobu bambusových hůlek,
• ať jste kdekoliv v Asii, hůlky neolizujte, neukazujte jimi kolem sebe,
• hůlkami neťukejte o stůl, nádobí, ani hůlkou o hůlku,
• jídlo nepřehrabujte ani nemíchejte hůlkou,
• pokud je zrovna nepoužíváte, odložte je před sebe, špičkami směřujícími doleva,
• na hůlky jídlo nenabodávejte,
• k rozdělení případných větších kousků masa je třeba použít větší tlak na hůlky, nezapomeňte, že toto vyžaduje určitou praxi,
• nepohybujte pomocí hůlek miskami nebo talíři,
• pro podávání jídel ze společné mísy do vaší misky používejte výhradně náčiní k tomu připravené, není-li zbytí, pak opačný konec vašich hůlek, ale v žádném případě ne ten konec, jímž si vkládáte sousta do vašich úst,
• hlavně nikdy, ale opravdu nikdy, nikdy jimi nepíchejte do jídla, hlavně ne do rýže, pouze při pohřbech se hůlky zapichují do rýže a dávají na oltář,
• stejně tak nikdy nepodávejte hůlkami jídlo na hůlky jiného stolovníka, takto se podávají kosti spáleného těla od jednoho pozůstalého k druhému pouze při pohřebních rituálech.